Několik tipů pro MyBatis 3

Ač je uživatelská příručka MyBatis 3 napsaná přehledně, lze se setkat s některými problémy či možnostmi, které jsou v ní uvedeny pouze okrajově nebo vůbec.

1. Použil jsem připojení k databázi Sybase v které jsem volal proceduru. Na vstupu procedury byl parametr typu int. Mapování v xml vypadalo následovně:
   

   <select id="getPostOffice" statementType="CALLABLE" parameterType="biz.prodejna.pasport.PostRequest" resultType="java.lang.Integer">  
       {call search_post (#{psc})}  
   </select>

   psc bylo typu Integer. Mapoval jsem tedy java.lang.Integer z javy na int z databáze. Výsledkem byla následující chyba:

    Cause: java.sql.SQLException: JZ006: Caught IOException: java.io.IOException: JZ0SL: Unsupported SQL type 1111.  
    ; SQL []; JZ006: Caught IOException: java.io.IOException: JZ0SL: Unsupported SQL type 1111.; nested exception is java.sql.SQLException: JZ006: Caught IOException: java.io.IOException: JZ0SL: Unsupported SQL type 1111.  
   

   Řešením je explicitní uvedení databázového typu pomocí jdbcType:

    <select id="getPostOffice" statementType="CALLABLE" parameterType="biz.prodejna.pasport.PostRequest" resultType="java.lang.Integer">   
      {call search_post (#{psc,jdbcType=INTEGER})}   
    </select>  
   

   
   Pozor na přebytečné mezery. Pokud budou mezery např. kolem znaku "=" nebo za čárkou, vznikne chyba

    org.mybatis.spring.MyBatisSystemException: nested exception is org.apache.ibatis.builder.BuilderException: Improper inline parameter map format. Should be: #{propName,attr1=val1,attr2=val2}  
   



2. Často se volá procedura/select, jejíž výsledek je třeba namapovat na třídu. Názvy členských proměnných třídy se však vždy neshodují s názvy sloupců jež jsou výstupem z databáze. K tomu účelu je v MyBatis anotace @Results. Zde je ukázka použití, kde místo předchozího mapování v xml je použita anotace v rozhranní mapperu:

    @Select("{call psc_detail_post (#{psc})}")  
      @Results(value = {  
        @Result(property = "psc"),  
        @Result(property = "premisesName", column = "nazev_provozovny"),  
        @Result(property = "municipality", column = "obec"),  
        @Result(property = "municipalityPart", column = "cast_obce"),  
        @Result(property = "street", column = "ulice"),  
        @Result(property = "descriptiveNumber", column = "cislo_popisne"),  
        @Result(property = "descriptiveCharacter", column = "cislo_popisne_znak"),  
        @Result(property = "landmarkNumber", column = "cislo_orientacni"),  
        @Result(property = "landmarkCharacter", column = "cislo_orientacni_znak"),  
        @Result(property = "email"),  
        @Result(property = "phone", column = "telefon")})  
      biz.prodejna.pasport.PostResponse getDetailPost(Integer psc);  
   

   
   Zde stojí za povšimnutí parametry psc a email. Jelikož se shodují názvy členských proměnných a výstupních sloupců, není třeba uvádět parametr column.

Nastavení citlivosti myši v Ubuntu 12.04

Koupil jsem si novou myš s rozlišením1600 dpi. Po připojení k počítači byla ale příliš rychlá. Nastavení citlivosti v Unity nefunguje. Osvědčil se mi však následující postup:

1. Spustit příkaz

   xinput --list --short

   Výpis bude podobný tomuto:

    ⎡ Virtual core pointer               id=2     [master pointer (3)]  
    ⎜  ↳ Virtual core XTEST pointer            id=4     [slave pointer (2)]  
    ⎜  ↳ ELECOM ELECOM LASER MOUSE             id=8     [slave pointer (2)]  
    ⎣ Virtual core keyboard               id=3     [master keyboard (2)]  
      ↳ Virtual core XTEST keyboard            id=5     [slave keyboard (3)]  
      ↳ Power Button                   id=6     [slave keyboard (3)]  
      ↳ Power Button                   id=7     [slave keyboard (3)]  
      ↳  USB Keyboard                  id=9     [slave keyboard (3)]  
      ↳  USB Keyboard                  id=10     [slave keyboard (3)]  
      ↳ USB 2.0 Camera                  id=11     [slave keyboard (3)]
   

   Povšimněme si názvu myši, zde "ELECOM ELECOM LASER MOUSE". 
2. Spustíme příkaz pro zpomalení. Defaultně je hodnota 1. Čím vyšší číslo, tím větší zpomalení myši. Mě vyhovovala hodnota 4.

   xinput --set-prop "ELECOM ELECOM LASER MOUSE" "Device Accel Constant Deceleration" 4

3. Vypnutí zrychlení myši. V mém případě byla 1 defaultní hodnota

   xinput --set-prop "ELECOM ELECOM LASER MOUSE" "Device Accel Velocity Scaling" 1

4. Pokud uvedené řešení funguje, můžeme si nastavit spouštění skriptu při přihlášení. Stačí vytvořit soubor např.

    gedit ~/.xinitrc  
   

   s obsahem

    #!/usr/bin/env bash  
    xinput --set-prop "ELECOM ELECOM LASER MOUSE" "Device Accel Constant Deceleration" 4  
    xinput --set-prop "ELECOM ELECOM LASER MOUSE" "Device Accel Velocity Scaling" 1  
   

   Povolit jeho spouštění příkazem

   chmod +x ~/.xinitrc

   a přidat do "Aplikace po spuštění..."

RESTful webová služba 1. díl

1. Nainstaluji si server glassfish. Ten je možné zdarma získat např. zde. Stačit vám bude ale i Tomcat nebo jiný servletový kontejner.
2. Vytvořím si v Netbeans novou webovou aplikaci:



V tomto okně je třeba dát Add a následně vybrat nainstalovaný servletový kontejner.





3. Nyní je třeba nakonfigurovat aplikaci. To je možné dvěma způsoby:


1.  Prostřednictvím souboru web.xml

 <?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>  
 <web-app xmlns="http://java.sun.com/xml/ns/javaee"  
      xmlns:xsi="http://www.w3.org/2001/XMLSchema-instance"  
      xsi:schemaLocation="http://java.sun.com/xml/ns/javaee  
 http://java.sun.com/xml/ns/javaee/web-app_3_0.xsd" version="3.0">  
   <servlet>  
     <servlet-name>JerseyServlet</servlet-name>  
     <servlet-class>  
       com.sun.jersey.spi.container.servlet.ServletContainer  
     </servlet-class>  
     <load-on-startup>1</load-on-startup>  
   </servlet>  
   <servlet-mapping>  
     <servlet-name>JerseyServlet</servlet-name>  
     <url-pattern>/resources/*</url-pattern>  
   </servlet-mapping>  
 </web-app>  



2. Pomocí anotace @ApplicationPath

1:  package biz.prodejna.examples.rest;  
2:    
3:  import javax.ws.rs.ApplicationPath;  
4:  import javax.ws.rs.core.Application;  
5:    
6:  @ApplicationPath("resources")  
7:  public class JaxRsConfig extends Application {  
8:  }  



4. A nyní konečně mohu napsat nějakou svoji třídu.
RESTful webovou službu mohu volat jako bezparametrickou nebo s parametry. V druhém případě mám v podstatě 3 možnosti, jak parametry vkládat:

• Jako součást URL. Příklad: http://localhost:8080/example-rest/resources/names/jmeno/prijmeni
• Jako parametry metody GET. Příklad: http://localhost:8080/example-rest/resources/names?jmeno=Adam&prijmeni=Oliva
• V těle HTTP requestu. Zde mohou být parametry naformátovány v libovolném MIME typu.

V tomto bodě ukáži pouze první případ. Další případy si nechám do některého z dalších dílů.



1:  package biz.prodejna.examples.rest;  
2:    
3:  import javax.ws.rs.GET;  
4:  import javax.ws.rs.Path;  
5:  import javax.ws.rs.PathParam;  
6:  import javax.ws.rs.Produces;  
7:    
8:  @Path("names")  
9:  public class Names {  
10:    
11:    @GET  
12:    @Path("{first}/{last}")  
13:    @Produces("text/plain")  
14:    public String getFullName(  
15:        @PathParam("first") String firstName, @PathParam("last") String lastName) {  
16:      return firstName + " " + lastName;  
17:    }  
18:  }  


Vysvětlím jednotlivé anotace:
@Path u třídy udává, pod jakou URL bude služba dostupná.
@GET definuje, jaká bude použita HTTP metoda.
@Path u metody definuje, jaké bude pořadí parametrů. Nebo přesněji: jaký tvar bude mít zbytek URL.
@Produces udává MIME typ v těle HTTP odpovědi.
@PathParam mapuje parametry metody na části v anotaci @Path


5. Nyní je už možné aplikaci deployovat na server a zkusit ji zavolat např. z webového prohlížeče: http://localhost:8080/example-rest/resources/names/Adam/Oliva

Proč URL vypadá právě takhle? Vysvětlím:
example-rest -název aplikace
resources -definováno ve web.xml nebo anotací @ApplicationPath
names -definováno anotací třídy @Path

Pokud máte zájem o pokračování tohoto blogu, informujte mě o tom. Co lze očekávat příště:

• služba vracející odpověď jako xml
• služba očekávající parametry jako parametry URL
• tvorba klienta s využitím implementace Jersey.
• služba očekávající na vstupu XML dokument.

GlassFish V3 admin console se načítá příliš dlouho

Pokud máte nainstalovaný GlassFish V3 za proxy a chcete se přihlásit do administrátorské konzole, nejspíš musíte čekat na úvodní obrazovku dosti dlouhou dobu. V logu je pak výpis podobný tomuto:

 admin console: initSessionAttributes()  
 Cannot refresh Catalog : Connection timed out  

Tohoto neduhu se lze zbavit následujícím postupem:

1) Do souboru %GLASSFISH_HOME/glassfish/domains/domain1/domain.xml přidejte následující jvm-option:

 <jvm-options>-Dcom.sun.enterprise.tools.admingui.NO_NETWORK=true</jvm-options> 

2) Odstraňte (raději si ho někam zálohujte) update tool jar z umístění %GLASSFISH_HOME/glassfish/modules/console-updatecenter-plugin.jar

3) Pokud máte čistou instalaci, můžete si dovolit odstranit složky %GLASSFISH_HOME/glassfish/domains/domain1/osgi-cache a %GLASSFISH_HOME/glassfish/domains/domain1/generated. Postup mi fungoval i bez tohoto bodu.

4) %GLASSFISH_HOME/bin/asadmin [re]start-domain

EJB jar včetně závislostí

Potřeboval jsem vytvořit EJB jar v němž měly být obsaženy také všechny závislosti. V mém případě MyBatis a Spring Framework. Pro buildování používám maven. Do výsledného jaru samozřejmě nelze zabalit přímo další jary, je třeba je nejprv rozbalit. To vyřešil mavenovský plugin maven-dependency-plugin přidaný do pom.xml. Zajímavá je v tomto místě především jeho část execution:

 <execution>  
   <id>unpack-dependencies</id>  
   <phase>process-classes</phase>  
   <goals>  
     <goal>unpack-dependencies</goal>  
   </goals>  
   <configuration>  
     <!--Definuji co se ma rozbalit do vysledneho jaru-->  
     <includeGroupIds>org.springframework,org.mybatis</includeGroupIds>  
     <outputDirectory>${project.build.directory}/classes</outputDirectory>  
   </configuration>  
 </execution>  

Aby byly přibalené závislosti také v classpath, vypadala definice pluginu maven-ejb-plugin následovně:

 <plugin>  
   <groupId>org.apache.maven.plugins</groupId>  
   <artifactId>maven-ejb-plugin</artifactId>  
   <version>2.3</version>  
   <configuration>  
     <archive>  
       <manifest>  
         <addClasspath>true</addClasspath>  
       </manifest>  
     </archive>  
     <ejbVersion>3.1</ejbVersion>  
   </configuration>  
 </plugin>  

Výsledkem celého snažení ovšem byla nicneříkající chyba:

Caused by: org.springframework.beans.factory.xml.XmlBeanDefinitionStoreException: Line 9 in XML document from URL [file:.../META-INF/applicationContext.xml] is invalid; nested exception is org.xml.sax.SAXParseException: cvc-elt.1: Cannot find the declaration of element 'beans'.

Naštěstí jsem narazil na blogspot, který tento problém řeší následovně: "stačí" ze všech použitých springových jarů vybrat soubory META-INF/spring.handlers a META-INF/spring.schemas a sloučit je pouze do dvou. Tyto dva dát do adresáře META-INF a celé to zabalit do jaru. Výsledný jar, pak umístit do lib aplikačního serveru. V případě použití novější verze springu může být třeba tyto soubory doeditovat.

SSL na více virtuálních serverech v rámci jednoho serveru glassfish

Poblém, který následující řádky řeší je přístup přes https na více domén (druhého řádu) v rámci jednoho glassfishe, kdy domény jsou definovány v rámci virtuálního serveru. Používat více serverových certifikátů na jednom glassfishi v rámci jedné domény možné není. Více o problému zde.

Uvedený problém je řešitelný vydáním certifikátu odpovídající standardu RFC-2818 (http://www.ietf.org/rfc/rfc2818.txt) následujícím způsobem:
V CN bude název jednoho z požadovaných názvů virtuálního serveru. Ostatní názvy virtuálních serverů budou v položce "Alternativní jména subjektu certifikátu" (SubjectAltName), kde je možné umístit jednu nebo více položek dNSName případně iPAddress nebo uniformResourceIdentifier. Tomuto podobných řešení existuje více (např. využití regulárního výrazu v CN), uvedené má ovšem nejlepší interoperabilitu (http://wiki.cacert.org/VhostTaskForce#Interoperability_Test).

Podle zmíněného standardu je možné v dNSName využívat i hvězdičkovou konvenci. Navíc definuje, že CN je použito jako identita až v případě, že není definováno rozšíření subjectAltName typu dNSName. Používání CN je zastaralé a RFC-2818 namísto toho certifikačním autoritám doporučuje používat dNSName.